Úsměvy z výstavy v Žirči

U pokladny na výstavě v Žirči jsem platil vstupné a Tomášek sáhnul na velkou kalkulačku, co měli na pultíku. Ženská na mě: "Ať nám na to nesahá!" Já: "Víte, on tomu nerozumí, on je autista." A ženská: "No, tak to může!" :-)

Pak na výstavě v Žirči procházím a s Kikinou na vodítku (nakrátko) prostředkem téhle uličky. Pohodička, klídek. A nějaká baba na mě: "Držte si toho psa nakrátko!".
Já: "Nebojte, ten pes se těch slepic bojí víc než ony jeho..."
Baba: "Jen nepovídejte, já tyhle malý prevíty znám moc dobře!"
Říkám uznale: "Vy musíte být velká odbornice, když mýho psa znáte líp než já. Vy musíte mít nejmíň dvě vysoký školy a z nich minimálně jednu se specializací na jorkšíry!"
Pak jsem jsem se už jen tlemil a nějakej pořadatel ji uklidňoval slovy "No tak, nebudeme to hrotit..."

Zvláštní, jak mi taková blbost vylepšila náladu!